Bůh vyplní v nebi veškerou mou vůli, poněvadž jsem na zemi nikdy nejednala dle své vůle.

Život míjí, věčnost se blíží. Brzo budeme žíti týmž životem Božím. 

Až budeme napojeny pramenem utrpení, ukojíme svou žízeň u samého zřídla veškerých slastí.

Ježíš chce, abychom Mu prokázali službu lásky jako chuďasovi, 

jakoby se nám takřka vydával na milost a nemilost. 

Nechce nic bráti, než co Mu dobrovolně dáme a nejnepatrnější dárek má u Něho velkou cenu.

Zvláště ráda jsem vykonávala nepatrné, tajné skutky lásky, tak jsem skládala pláště,

 na něž sestry zapomněly, uklízela jsem a používala každé příležitosti, 

abych jim mohla prokazovati podobné službičky.

Jen po jednom bažím: po lásce! Nehledám již jiného, než Tebe milovati, můj Ježíši! 

Konati skvělé hrdinské činy mi není dáno, nemohu kázati evangelium, ani krev svou prolíti – 

ale to nevadí. Moji bratři (misionáři) pracují a působí místo mne ve jménu mém a já, 

dítko dobrotivého Otce, zůstávám blizoučko Jeho královského trůnu a miluji za všechny, ktož bojují.

Jako dravý proud unáší do moře vše, co se mu staví v cestu, tak, ó Ježíši, unáší s sebou všecky své poklady duše, která se vrhá do bezměrného oceánu Tvé lásky. Ty Pane, víš, že těmito poklady pro mne jsou ony duše, které se Ti zalíbilo spojiti s duší mou.

O oněch vánocích, v požehnanou tu noc, změnilo milostné Jezulátko temnoty duše mé v proudy světla. 

Ten, jenž se z lásky ke mně stal malým a slabým, učinil mě statečnou a silnou. 

Oblékl mě ve svou zbroj, a od té chvíle jsem kráčela od vítězství k vítězství, počínajíc běžeti jako obr svou cestou.

 25. prosince 1886 obrácení Svaté Terezie.

Moje duše byla právě ve škole kříže a odříkání velmi nezralá. 

Kolika zkouškami jsem ještě musila projíti, než jsem dosáhla břehu pravého, 

 neochvějného klidu srdce a mohla užívati oněch požehnaných plodů odevzdanosti a odloučení.

Právě ony duše, které jsou schopny snášeti nedostatek ohledu a jemnosti, jsou obklopovány největší láskou a úctou. O nich možno užiti slov našeho svatého Otce Jana z Kříže: „Teprve, tehdy se mi dostalo všech dobrých věcí, když jsem jich sobecky nehledal.“

Mně se zdá, že pro smírné oběti božské lásky nebude soudu. 

Milý Pán Bůh spíše ihned odmění věčnou, nevýslovnou slastí svou vlastní lásku, 

hárající v jejich srdcích.

Nejvíce přátel mají ony řeholnice, které jsou nejpokornější.

 Jejich společnost, jest vyhledávána a každý jest ochoten prokázati jim službu lásky,

 i když o ni neprosí.

Aby se někdo stal opravdovou obětí božské lásky, musí se Pánu odevzdati zcela a bez výhrady. Člověk je stráven láskou jen v té míře, ve které se lásce odevzdá.

Ó jak jsou sladké cesty lásky! Ovšem i tu člověk může ještě chybiti, může se dopustiti nevěrnosti, ale láska umí ze všeho čerpati užitek, a její čistý plamen stráví brzy vše, co se Ježíši nelíbí a Jej rmoutí, a je-li struska zničena, zůstane na dně srdce jen zlato sladkého, na pokoře založeného míru.

V naší době žízní Pán ještě mnohem více. Kolik nekonečných, 

lhostejných lidí má Ježíš mezi svými učedníky a následovníky ve světě! 

A mezi dušemi, jež se Mu zcela odevzdaly, jak málo jest těch, 

které by se s dokonalou věrností a oddaností úplně přenechaly Jeho lásce.

Ježíš mi může uděliti milost, abych Jej nikdy neurazila,

 neb aspoň abych se dopustila jen chyb, které Ho neurážejí,

 které Ho nezarmucují, ale jen mi slouží k tomu, by mne pokořily a posilnily mou lásku.

Ježíš nepotřebuje našich prací, dychtí jedině po naší lásce. On, tentýž vznešený Bůh, 

který ve Starém zákoně prohlásil: „Budu-li lačněti, nepovím ti,“ 

neostýchal se prositi Samaritánku u studnice Jakubovy o trošku vody, neboť žíznil…

Ale, mluvě takto, toužil Stvořitel všehomíra po lásce svého tvora. Žíznil po lásce.

Hle, jenom o Ježíši sní „pískové zrnko“. O ničem jiném. 

Pískové zrnko jest tak malé, že kdyby chtělo otevříti své srdce ještě někomu jinému kromě 

Ježíše, nemělo by tam již dost místa pro svého Miláčka.

Netoužím po lásce citové. Stačí mi, když vím, že ji Ježíš cítí. Jak jest to sladké: 

milovati a v jiných lásku buditi.

Kdo upřímně miluje, raduje se ze štěstí milované osoby. 

Aby ji učinil šťastnou, neleká se žádné oběti.

Zatím jsem rozjímala o oné věčně odplatě, již nelze srovnati s nepatrnými obětmi tohoto života, 

rozhodla jsem se, že budu Ježíše milovati ze vší síly a tisícerým způsobem Mu budu dokazovati 

svou oddanost a věrnost tak dlouho, jak jen budu moci.

Věda lásky! Jak líbezně zní slovo to mému srdci. Jen po ní toužím a žízním. 

Volám s nevěstou Velepísně: „Kdybych za ni dala veškeren majetek domu svého, 

budu ho za nic pokládati.“ (Velepíseň 8,7)

Kdyby snad byl Petr ulovil několik rybiček, nebyl by učinil Ježíš zázraku. 

Než, apoštol nic neměl, proto brzo naplnila moc a dobrota Boží jeho sítě velkými rybami. 

Takový jest Pán. Dává. Vždyť je Bohem! Než chce pokorné srdce.

Ježíši se líbí zahrnovati svými dary některé tvory, aby jimi k sobě přivábil jiné duše, 

ale uvnitř je ponižuje svým milosrdenstvím a pudí je sladce k poznání vlastní nicoty

 a Jeho všemocnosti.

Ó Panno bez poskvrny! Sladká Hvězdo nebe, jež vyzařuješ Krista. 

K Němu mě připoj jen! Dovol, bych pod tvůj závoj, Matko, skryla sebe jen dnešní den!

Veškeré krásné rozmluvy nejsou s to probuditi jednoho úkonu lásky bez milosti, jež hýbe srdcem.

Nevěsta z Velepísně nemohla najíti miláčka na místě jeho odpočinku. 

Vstala, aby ho hledala ve městě, ale hledala ho nadarmo, 
našla ho jen za hradbami. 
Ježíš nechce, abychom ho nacházeli v klidu Jeho vzácné přítomnosti,
 skrývá se, zahaluje se temnotami…

Musíme býti tak malými, chceme-li se přiblížiti k Ježíši. 

Ach, jak jest málo duší, které dychtí po tom, aby byly malé a neznámé.

Pán Ježíš řekl: „Lišky mají doupata a ptáci nebeští hnízda, 

avšak já nemám ani kam bych sklonil hlavy.“ 

Nuže, až tam máme sestoupiti, abychom mohli sloužiti za příbytek Ježíši. 

Máme býti tak chudí, abychom ani neměli kam sklonit hlavy.

Není naším povoláním, abychom šli žíti na pole Hospodářovo. 

Ježíš nepraví nám: „Skloňte oči a žeňte na poli.“ Naše povolání je ještě vyšší.

Viz slova božského Mistra:

 „Pozdvihněte oči a vizte…vizte kolik prázdných míst je v nebi. Vy je máte doplniti.“

Smrt není strašidlo, ani bytost, vzbuzující hrůzu, jak ji obyčejně malíři znázorňují. 

Katechismu praví: Smrt je odloučení duše od těla a nic víc. 

Nuže, já se naprosto nebojím tohoto odloučení, které mne navždy spojí s Bohem.

Často pravím s překvapením ke Svaté Panně: „Víš, drahá Matičko, že jsem šťastnější, než ty?

 Ty´s mou Mátí, ale nemáš svaté Panny a nemůžeš ji milovati…

Jest sice pravda, že jsi Matka Ježíšova, než tys mi dala Ježíše a On na kříži dal nám Tebe za Matku. Tak jsme bohatší než ty. Ty sis kdysi přála ve své pokoře býti služebnicí Matky Boží, a já, ubohý nepatrný tvor, nejsem tvou služebnicí, nýbrž tvým dítkem. Tys Matka Ježíšova i matka má! 

1. prosince 1918 uznal Benedikt XV. kanonizační proces za platný.

Úsudek tvorů! Buď Pán Bůh tisíckrát pochválen, že mi dal milost, abych ho dbala co nejméně!

Život není smutný, naopak je pln radosti. Kdybyste řekli: „Vyhnanství je smutné“

 (a ne „život je smutný“), byla bych vám ihned porozuměla.

 Chybujeme, označujíce jménem život to, co brzy musí skončiti. 

Měli bychom krásné jméno „život“ si ponechati jen pro nebe, kde není smrti.

Obličej jest zrcadlem duše. Musíte se vždy tvářiti přívětivě a laskavě jako dítě, 

které je vždy spokojeno. Dle této zásady musíte jednati, i když jste úplně sami, 

jsme ustavičně divadlem andělům.

Kdo chce najíti ukrytou věc, musí se sám ukrýti. Kéž jest neznámým tajemstvím náš život.

Nejpotřebnější ze všeho je, aby člověk všechno opustil, potom i sebe…

Nechť onen hledá toto a ten ono, ať se ten blýská tím, jiný oním…ty se raduj z pohrdání sebou.

Srdce dobrého Mistra má jen kláštery, které je těší.

 On přichází k nám, aby nalezl klid a zapomněl na ustavičné nářky světa, 

obyčejně totiž lidé na zemi jen pláčí, a vzdychají, místo aby znali cenu kříže.

Ježíš miluje veselá srdce. Miluje duši, jež se naň stále usmívá.

O nejblahoslavenější Panno Maria, kdybych já byla Královnou nebes a ty malou Terezií, 

chtěla bych býti Terezií, abych ti mohla složit svůj hold jako Královně nebes!

Cecilie, půjč mně svůj nápěv sladký! Ježíši získati chci srdce jen! 

Jako ty v oběť dát chci život vratký, krev svou a slzy své – vše dám Mu v plen! 

Dej mně pocítiti na břehu cizím plnou odevzdanost – lásky to plod. 

Kéž brzy, Světice, ze země zmizím, navždy k tobě vzhlédnu v nebeský hod!

A tak i nyní na Karmelu, ačkoliv jsem navštívena vnitřními i vnějšími kříži a zkouškami, jsem mnohem šťastnější než ve světě, kde jsem měla vše, po čem srdce zatoužilo.

Zkouška, kterou mi Bůh uložil (odmítnuta Lvem XIII. její žádost, aby v 15 letech mohla vstoupit na Karmel), byla opravdu drsná a těžká, musím však doznati, že jsem se přes hořký svůj pláč v hlubinách duše těšila přece svatému klidu, vždyť jsem učinila, co jsem mohla, abych poslechla volání Božího.

 20. listopadu 1887 audience u Lva XIII.

Duše, které jsou ve stavu milosti, nemusí se nikdy báti ďábla, vždyť jest tak zbabělý, že utíká před pohledem nevinného dítěte.

Kdybych byla knězem, naučila bych se hebrejskému jazyku, abych mohla slovo Boží čísti v té řeči, ve které je Pán pronesl.

Mnohem raději bych byla tisíckrát pokárána, než jednou jedinkrát sebe kárala, 

cítím však, jak jest dobře, že mi tato povinnost připadá tak těžkou, 

neboť kdybych při tom jednala jen z pohnutek zcela přirozených, 

jistě by nikdy vinnice nehádala, že není v právu.

Jak bych byla přešťastnou v nebi, 

kdybych nemohla prokazovati malých laskavostí na zemi těm, které miluji!

Jediný Bůh proniká srdce i ledví. Jak krátkozraký je naporti tomu úsudek lidí!

Tajemná Svátosti, z níž proudí božská síla, nebeský živý Chlebe, 

 byl jsi láskou vytvořen! Přijď, Ježíši, v mé srdce!

 Přijď, Hostie má bílá jen dnešní den!

I nejvýznamnější osvícení jsou bezcenná, nevedou-li se ve skutek. 

V listopadu 1887 přesídlil Ludvík Martin do Lisieux.

Nemám jiného prostředku, abych Ti osvědčila svou lásku, než že Ti sypu květy, 
to jest, chci použíti každičké příležitosti, abych Ti přinesla oběť ať v myšlenkách, slovech, 
nebo skutcích, a všecko, i to nejnepatrnější chci konati z pouhé lásky k Tobě…