Úmrtní den Svaté Terezie roku 1897.
Několik minut po sedmé hodině
povzdychla umírající: „Máti má, to tedy ještě není smrtelný zápas, ještě
neumřu?“ „Ano, dítě mé, je to smrtelný zápas, ale Pán Bůh snad jej chce
prodloužiti o několik hodin.“ Umírající řekla odhodlaně: „Nuže
vzhůru!...Ach, nechci trpěti kratší dobu!“ A dívaje se na svůj krucifix,
pravila: „O, miluji jej! Může Bože – já – Tě miluji!“
Smrt z lásky, hle, tot naděje má celá!
Až rozbitá svá pouta budu zřít,
můj Bůh, pak bud odměna má skvělá,
neb jiných statků vůbec nechci mít.
Jsem uchvácena láskou Jeho vřelou.
Kéž přijde již mne navždy v náruč vzít!
Hle, cíl můj, nebe mé, dím duší celou:
„Jen z lásky k Tobě žít!“
30. září 1917 apoštolský proces o svatosti bl. Terezie.