10.

Když jsem vkročila do klausury, 
utkvěl zrak můj nejprve na sošce mého roztomilého Jezulátka,
 jež se na mne z květin a světel líbezně usmívalo.
 Pak jsem mimoděk pohlédla na trávník v křížové zahradě, 
a hle, byl pokryt běloskvoucím sněhem. 
Jaká to něžná, láskyplná pozornost mého božského Snoubence! 
I v této, zcela vnější věci splnil přání své nevěsty. 
Tak září ve světle ještě jasnějším nevystihlá dobrotivost Snoubence panen,
 jenž miluje lilie, čisté jako právě napadlý sníh. 

10. Ledna 1889 obláčka světice, při níž padal sníh, jak si tajně sama přála.